Termíny projekcí

9.11.2009 - Plzeň
10.11.2009 - Plzeň
18.11.2009 - Stříbro
23.11.2009 - Plzeň
28.11.2009 - Petrovice
1.12.2009 - Plzeň

11.1.2010 - Praha
14.1.2010 - Planá u M.L.
18.1.2010 -Tachov
19.1.2010 - Prachatice
28.1.2010 - Pardubice
3.2.2010 - Klatovy
8.2.2010 - Plzeň
11.2.2010 - Bor u Tachova
12.2.2010 - Černíkov (u Volyně)
25.2.2010 - Karlovy Vary
26.2.2010 - Kladruby
27.2.2010 - Kostelec
6.3.2010 - Slaný
11.3.2010 - Nýrsko
21.3.2010 - Praha
23.3.2010 - Plzeň
27.3.2010 - Nahořany
31.3.2010 - Beroun
8.5.2010 - Úterý (u Tachova)
26.5. 2010 - Praha
27.8.2010 - Festival Teplice nad Metují
26.3. 2011 - Plzeň, Divadlo pod Lampou
Podrobnosti o jednotlivých termínech.
HUMI Outdoor Expedice Gasherbrum 2009 part. III. - Lezení na kopci Tisk E-mail
Napsal(a) Kamil Havlíček   
[19.10.2009]
odchod__z_BC.JPG 1. camp – Cesta z base campu do 1. tábora bylo největší peklo na zemi. Bylo potřeba nastoupat asi 1000 výškových metrů, a cesta vedla po ledovci, který byl samá trhlina, samý sněhový most, samé zrádné nebezpečí. Bylo potřeba vyrážet nejdéle ve 4. ráno, protože pokud jste šli později nebo jste byli příliš pomalí, museli jste jít horní část cesty v nelidském vedru, nehledě na to že na slunci sníh povolí a s ním i sněhové mosty a celý ledovec se stane pastí. Kdo je na cestě po 10. hodině dopolední, je ztracen. Kluci vyrazili včas, ale více jak dvacetikilové batohy a fakt, že šli tuto cestu poprvé způsobil, že do 1. tábora dorazili asi v jednu hodinu odpoledne a sáhli si na dno svých sil, jak později vyprávěli.
cesta_do_BC.JPG Tábor se nalézal na sněhovém platu, odkud se vyráželo jak na GI., tak na G.II. V zásadě příjemné místo obklopené zasněženými vrcholy. V noci začalo sněžit, a to trvalo tři noci, takže kluci byli uvězněni v 1. táboře. Jen Mára a Zděnek, zkušení matadoři, vyrazili dále a postupně se dostali až do třetího tábora do 7000 m.n.m. Já a Lišin jsme hlídali base camp, i nás uvěznilo sněžení. Když se počasí umoudřilo, kluci sešli zpět do baseu, odpočinuli den a poté jsme vyrazili již všichni dohromady opět do 1. tábora. Další den pokračovali Tráva, Jarda, David a Kuba do dvojky. Výstup do dvojky je poměrně krátký, asi 400 výškových metrů. Dlouhá cesta po platu, kde člověk nenabere ani metr a pak prudký výstup do sedla. Kličkování mezi trhlinami, a jeden prudký úsek, který je ale naštěstí vyfixován. Po jedné noci ve dvojce kluci pokračují do třetího výškového tábora, který je již v 7000 m.n.m. Potkávají sestupujícího Máru a Zdeňka, kteří mají již dvě noci ve trojce za sebou, a jdou odpočinout do baseu. Výstup do trojky vede Japonským kuloárem, technicky nejnáročnějším úsekem, i tam jsou ale naštěstí nataženy fixy. Po dvou nocích ve trojce kluci sestupují do prvního tábora, Mára, Zdeňek, já a Lišin jsme zpět v baseu. Přes satelitní telefon dostáváme z čech informaci, že na následujících několik dní nás očekává velmi pěkné počasí. Vhodná doba pokusit se o vrchol.

sesta_do_BC3.JPG Výstup na vrchol – Mára se Zděňkem vyrážejí do jihovýchodní stěny, startuje jejich pokus o prvovýstup dosud neslezenou cestou, a to alpským stylem. Asi na 6 dní nám mizí z dohledu. My startujeme opět přes nenáviděný ledovec do jedničky, a poté spolu s ostatními dál do dvojky, někteří s cílem pokusit se o vrchol. Na kopci se objevila také početná korejská expedice, která přiletěla vrtulníky z Nanga Parbatu. Cílem je výstup korejské horolezkyně na její již 13. osmitisícovku. Početný tým šerpů fixuje k naší radosti vrcholový úsek, aby byl výstup pro korejskou horolezkyni co nejjednodušší. Na vrchol vyráží čtveřice Tráva, David, Kuba a Jarda. Startují asi ve tři hodiny ráno, spolu s Korejci a další skupinou Španělů, na kopci je tedy rušno. Dobrá předpověď vyhnala všechny ze stanů. Kluci postupují pomalu, ale jistě, vrchol se zdá na dosah. Kubovi už ale bohužel dochází síly a 300 metrů pod vrcholem otáčí. Tráva, David a Jarda stanuli na vrcholu, za krásného počasí. Neuveřitelná dřina, krev, pot a slzy jsou odměněny cca pěti minutami na vrcholu. Na první pohled se to zdá jako blbost, že se tam někdo drápe, a kdo někdy stál na vrcholu hory, rozumí. Při sestupu došlo k dramatické události, když Tráva pouštěl před sebe španělskou horolezkyni (je to džentlmen, ten Tráva, ale jak vidět, nevyplácí se to), odcvakl se z jištění a v tu chvíli zaškobrtl mačkou a sebral se o 300 metrů niže. Při jeho kotrmelcích po firnovém svahu se všem zatajil dech. „LUCKY MAN“, poznamenali nepálští šerpové, když viděli Trávu, jak se vrchol.JPG zázrakem zastavil, zvedl a začal stoupat pro ztracený cepín. Do 3. tábora již dorazili kluci bez nehody, kolem 8. hodiny večer. Další den pokračoval sestup, Tráva byl poněkud potlučen, takže jsme se podělili o většinu jeho věcí. Ten den se podařil sestup až do base campu, ačkoliv cesta po ledovci přes polední parno se opět rovnala peklu. V základním táboře jsme se setkali s Márou a Zděňkem, kteří se ze stěny vrátili ten den ráno, bohužel vrcholu nedosáhli. Zdeňka dostihly zdravotní problémy v podobě opakovaného zvracení, které jej natolik vysílilo, že ve výšce nad 7000 museli otočit. Příčina jeho žaludečních potíží se zanedlouho projevila, ale o tom až dále...

kuchar_Ali_1.JPG Poslední cesta na kopec – když jsme se všichni šťastně sešli v baseu, bylo potřeba předně řádně oslavit úspěšný výstup. Ali upekl dort, a zásoby alkoholu se výrazně ztenčily. Na moréně se mezitím postupně vylidňovalo, sezóna již končila, a ostatní expedice pomalu odjížděly či odlétaly. Brzy vlála v baseu již jen česká vlajka. Počasí bylo stále pěkné, a Mára se rozhodl ještě o jeden pokus o vrchol, tentokrát ale normálkou. Vyrazili jsme tedy na poslední cestu z baseu, Mára, Kuba a já. Ostatní užívali zasloužený odpočinek. Do jedničky jsme dorazili bez potíží, přespali v připravených stanech. Pouze Kuba, který byl teprve 3. den po vrcholovém pokusu, poněkud zvadl, a rozhodl se druhý den nikam nejít. V jedničce bylo spoustu jídla a plynu, které nám darovali ostatní výpravy, a Kuba byl ten nejpovolanější, aby se postaral o jejich likvidaci. Já a Mára jsme další den vyšli do dvojky, kde jsem zůstal, a Mára pokračoval ten samý den do trojky. Jeho tempu se nedalo stíhat. Druhý den jsem zabalil camp 2. a sestoupil za Kubou. Nalezl jsem ho ležícího ve stanu, s levou rukou zabořenou v pytli s jídlem, a cpal se. Ležel tam asi poměrně dlouho, protože se již začal protávat ledovcem. Vyležel si tam útulný dolík. Večer jsme se vysílačkou dozvěděli, že Mára stanul na vrcholu, a je v pořádku v trojce, jen chudák nemohl moc mluvit. Ráno dorazil kolem 10 do dvojky, uvítali jsme ho jak se patří. Jeho výkon byl opravdu heroický, solo výstup na vrchol, ještě v nelehkých podmínkách, kdy musel prakticky celou cestu prošlapávat. Námaha na něm byla vidět, ale je to pašák! Zabalili jsme věci a vyrazili na poslední sestup po ledovci do báze. Opět přes poledne, opět peklo. V jednu chvíli nám náhle Mára zmizel z očí. Prohlédl si zblízka jednu trhlinu, nebyla z něj vidět ani bambulka na čepici. Ještě že jsme byli na laně...V základním táboře se situace opakovala: dort, meruňkovice.


Více fotek naleznete v galerii.


Napište první komentář


Přidat komentář
  • Komentujte prosím relevantě k obsahu článku.
  • Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
Předmět:
Komentář:*



Chci být informován emailem o budoucích komentářích
Code
Opište kód:

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

 
< Předch.   Další >